Oblíbená zábava dětí i dospělých ve městech i na vesnicích, nezapomenutelný zážitek pro turisty objevující vietnamskou kulturu, národní kulturní dědictví – to vše se skrývá pod fenoménem známým jako vietnamské vodní loutkové divadlo. Ačkoli lze jeho kořeny datovat do 11. století, postupně téměř upadl v zapomnění a k obnově jeho slávy došlo až ve století minulém. Málo známou skutečností ovšem je, že svou roli v tomto procesu sehrála také česká loutkářská tradice, která tak v dějinách vietnamského vodního loutkového divadla zanechala nesmazatelnou stopu.
Tradice vietnamského vodního loutkového divadla „Zlatá želva pomalu pluje po vodní hladině, nese nad vlnami váhu tří hor. Její krunýř a nohy se pomalu pohybují v průzračných vlnkách. Při pohledu na břeh otevírá ústa a vytryskne vodu směrem k molu. Poté se otáčí směrem ke králi, aby mohla obdivovat jeho korunu. Zaklání hlavu a pozoruje oblohu (odraz mraků ve vodní hladině a strmý sráz). Za doprovodu hudby se otevírá vstup do jeskyně a zjevují se víly opěvující štěstí a tančící tanec Přicházejícího větru. Tančí i hejna ptáků…“
Tak o vodním loutkovém divadle pojednává úryvek z epitafuna kamenné stéle Sung Thien Dien Linh pocházejícího z období pozdní vlády dynastie Lý, který je vůbec nejstarší známou písemnou zmínkou o této vietnamské kulturní tradici. Dle prvních archeologických a písemných památek se tradice vietnamského vodního loutkového divadla zrodila v 11. století v deltě Rudé řeky. Původně se divadlo hrálo na rýžových polích za účelem odpočinku a rozveselení rolníků. Tato aktivita se nicméně šířila do okolních vesnic a postupně se stala pevnou součástí vesnických oslav a svátků, například začínajícího roku nebo slavností spojených se zemědělským cyklem.
Tradiční představení vodního loutkového divadla se odehrává uprostřed jezírka nebo jiné vodní plochy. Herci stojící ve vodě a schováni za bambusovým závěsem prostřednictvím loutek vyřezaných z voděodolného dřeva a připevněných na plovácích či bambusových tyčích předvádí na vodní hladině před zraky diváků nacházejících se na druhém břehu výjevy z venkovského života nebo starých mýtů a pověstí. To vše za živého hudebního doprovodu zahrnujícího instrumentální doprovod, ale také zpěv a herecké dialogy.
Klíčové elementy každého představení, tedy samotné loutky, nabývají mnoho podob. Nalézt lze mezi nimi nadpřirozené bytosti, národní hrdiny, zemědělce, zvířata a mnoho dalších charakterů. Jednou z nejoblíbenějších loutek je strýček Teu, který vtipně uvádí většinu představení. Loutky mohou být vyřezány z jednoho kusu dřeva, některé jsou však konstrukčně velmi náročné a zahrnují různé pohybové mechanismy. Konstrukce loutek je řemeslem, které se po staletí předávalo výhradně z otce na syna, aby se tak předešlo vyzrazení loutkářského tajemství. Dcery se totiž provdávaly do jiných vesnic a tajemství by tak mohlo uniknout.
Úpadek tradice a zlomová cesta loutkového souboru divadla Radost do Vietnamu Tradice vietnamského vodního loutkového divadla zaznamenala největší rozmach mezi 11. a 14. století, kdy za vlády dynastie Lý a dynastie Trầnpronikla dokonce ke královskému dvoru. Od 15. století nicméně docházelo k postupnému vytlačování vodního loutkového divadla novými formami divadelního umění jiných národů, a ačkoli tato tradice v některých oblastech vietnamského venkova zachována zůstala, zejména v souvislosti s kolonialismem a pohnutými událostmi 20. století se nakonec ocitla až na pokraji zániku.
V 50. letech 20. století nicméně došlo k jejímu obrození, přičemž svou roli v tom překvapivě sehrálo také české loutkoherectví. V roce 1956 totiž do Vietnamu na pozvání prezidenta Ho Či Mina zavítal loutkový soubor divadla Radost z tehdejšího Československa. Ten v Hanoji strávil čtrnáct dní a odehrál celkem 27 představení. Nejdůležitějším z nich bylo hned to první, které se hrálo přímo pro prezidenta a jeho hosty, předsedu vlády, ministra zahraničí a řadu diplomatů včetně československého velvyslance Vladimíra Knapa. Velký ohlas měla zejména hra Zlatovláska, loutka samotné Zlatovlásky byla posléze herečkou Zorou Bílkovou darována prezidentu Ho Či Minovi. Kromě Zlatovlásky představil československý loutkový soubor vietnamskému publiku také hry Není nad Ferdu, Veselá medvíďata a Chodská neděle. Představení měla vysokou návštěvnost a zaznamenala řadu pozitivních ohlasů.
Návštěva československých loutkoherců udělala dojem také na samotného Ho Či Mina, který si uvědomil kulturní a vzdělávací hodnotu loutkového divadla a dne 12. března 1956 vydal pokyn k založení Vietnamského národního loutkového divadla v Hanoji. To bylo důležitým impulzem k opětovnému rozvoji tradice vodního loutkového divadla ve Vietnamu, která se tak dostala do kamenných divadel a započal proces její profesionalizace, v jejíž počátcích hrálo důležitou roli studium právě československého loutkoherectví. Je zajímavým faktem, že jeho vliv zůstal zachován ještě dlouhou dobu poté, což dokládá příběh bývalého ředitele Vietnamského národního loutkového divadla v letech 1991- 2002 Ngo Quynh Giaoa, který loutkové umění studoval na přelomu 60. a 70. let v Československu s cílem přinést do vietnamského loutkoherectví nový vítr.
Vietnamské národní loutkové divadlo v současnosti představuje největší centrum loutkového umění ve Vietnamu. Jeho úkolem je tuto tradici zachovat a rozvíjet, což zahrnuje četné výjezdy po celé zemi za účelem obnovy místních tradičních lidových loutkářských souborů, ale také cesty do zahraničí, kde se představení vietnamského vodního loutkového divadla těší velkému zájmu a obdivu, což dokládají mnohá mezinárodní ocenění, včetně zisku nejvyšší ceny na Mezinárodním loutkovém festivalu v Praze v roce 2002. Kromě národního loutkového divadla v Hanoji je možné vietnamské umění vodního loutkoherectví na vlastní oči spatřit také v dalších profesionálních divadel, jako například v Thang Long v Hanoji, nebo v divadle v Ho Či Minově městě, Nam Dinh, Ha Tay a Hai Phong.
Odkaz vietnamského loutkového divadla v České republice České loutkoherectví tedy zanechalo ve Vietnamu významnou stopu, nutno nicméně zmínit také přínos vietnamského vodního divadla pro obohacení kulturního života v současné České republice. Velké zásluhy na popularizaci této vietnamské tradice v ČR má Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, jehož tým za podpory Ministerstva kultury České republiky, Vietnamského velvyslanectví v Praze a vietnamského Ministerstva kultury, sportu a turistiky podnikl v roce 2014 cestu do Vietnamu za účelem studia a dokumentace tradice vodního loutkového divadla. Na základě pořízení mnoha zajímavých artefaktů a rozsáhlého filmového a fotografického materiálu muzeum v letech 2014 – 2015 uspořádalo výstavu nazvanou Divadlo zrozené z vody a za podpory Ministerstva kultury vydalo také stejnojmennou publikaci mapující historii a náplň tradice vietnamského vodního loutkového divadla. Za tuto práci obdržela ředitelka chrudimského muzea Simona Chalupová V roce 2017 ocenění velvyslance Vietnamské socialistické republiky Truong Manh Sona za činnost a zásluhy v oblasti kultury pro Vietnam a vietnamskou komunitu v České republice. V stejném roce se přiblížilo české veřejnosti tradici vietnamského vodního divadla také Severočeské muzeum v Liberci, které připravilo expozici s hlavní atrakcí v podobě proskleného bazénku naplněného vodou, kde si návštěvníci mohli vyzkoušet, jak se vodní loutkové divadlo hraje.
Loutkové divadlo lze tedy nepochybně považovat za fenomén, který českou a vietnamskou společnost spojuje. Oba národy mají v této oblasti bohatou historii a vynikají v ní. Dějiny vietnamského vodního loutkového divadla navíc dokazují, jaký význam mají vzájemné vazby. Tak jako loutkový soubor z divadla Radost pomohl připomenout vietnamskému lidu kulturní hodnotu loutkoherectví v době, kdy tato tradice byla ve Vietnamu na pokraji zapomnění, inspiruje dnes tradice vietnamského vodního loutkového divadla veřejnost také v České republice.
Autor: Martin Machorek
Zdroje: Tomášová, J. (2014). Divadlo zrozené z vody. Chrudim : Muzeum loutkářských kultur. Kolektiv KLD Radost. (17. 4. 1956). Pozdrav z dalekého Vietnamu. Rovnost. Nhà hát múa rối Việt Nam. (2009). Lịch sử hình thành và phát triển Nhà hát Múa rối Việt Nam. http://nhahatmuaroivietnam.vn/node/882 World Encyclopedia of Pupperty Arts. Vietnam. https://wepa.unima.org/en/vietnam/ Hiền, T. (29. 11. 2022). Đạo diễn, họa sĩ Ngô Quỳnh Giao: Người đau đáu với sự nghiệp múa rối đã ra đi. Báo Văn Hóa. https://baovanhoa.vn/san-khau-mua/dao-dien-hoa-si-ngo-quynh-giao-nguoi-dau-dau-voi-su-nghiep-mua-roi-da-ra-di-17602.html Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi. (23. 1. 2017). Ocenění pro Simonu Chalupovou. https://www.puppets.cz/cs/aktuality/oceneni-pro-simonu-chalupovou Fürstová, L. (28.6.2017). VIDEO: V Liberci si můžete zahrát vodní divadlo. Tradiční z Vietnamu. Český rozhlas. https://liberec.rozhlas.cz/video-v-liberci-si-muzete-zahrat-vodni-divadlo-tradicni-z-vietnamu-6011121
